Replika muškety s křesadlovým zámkem je zpracována v kombinaci kovových prvků a dřevěné pažby. Model disponuje simulovaným mechanismem nabíjení i střelby, což podtrhuje jeho historický charakter.
Muškety se od sebe lišily především délkou hlavně. Kratší varianty mívají hlaveň pod 60 cm, zatímco klasická mušketa byla vybavena hlavní delší než 90 cm. Princip výstřelu vycházel z křesadlového systému – úder kladívka o křesadlový kámen vytvořil jiskru, která zapálila střelný prach.
Tyto zbraně bylo nutné po každém výstřelu znovu ručně nabít, a to ústím hlavně. Standardně se používala jedna olověná koule, existovala však i možnost naplnit hlaveň několika menšími projektily (tzv. diabolemi).
V 18. století se muškety uplatňovaly mimo jiné jako předchůdci brokovnic. Jejich přesnost nebyla vysoká, ale v boji na krátkou vzdálenost – například při námořních střetech – byly účinné. Kvůli pomalému a náročnému procesu nabíjení šlo zpravidla o zbraň na jediný výstřel. Po jeho vypálení často následoval boj chladnými zbraněmi, jako byly šavle či kordy, případně posloužila samotná pistole jako improvizovaný úderný nástroj, protože na opětovné nabití jednoduše nezbýval čas.
Zajímavostí je, že postava Porthose vystupuje s mušketou také ve filmu Tři mušketýři (2011).
Vraťte se do atmosféry bitev 18. století díky detailně propracované historické replice od společnosti DENIX.

